Jak vzniklo Stmívání ??

20. října 2009 v 19:16 | Niky |  Stmívání
Stephenie Meyerová: Dostala jsem spoustu otázek ohledně toho, jak jsem přišla na příběh Stmívání.
Možná tímto činem sprovodím ze světa svou stránku FAQ, ale tady je celý příběh.

Znám přesné datum, kdy jsem začala psát Stmívání, protože to byl rovněž první den hodiny plavání pro moje děti. Takže s určitostí mohu říct, že to celé začalo 2. června 2003. Do té doby jsem nenapsala nic kromě několika kapitol k jiným příběhům, ve kterých jsem nikdy nepokračovala dál, a vůbec nic od narození mého prvního šestiletého syna.
2. černa 2003, to datum si pamatuji přesně. Probudila jsem se ze snu a začala ho psát. Bylo to pro mě tak osobní, že mě překvapovalo, jak na to lidé dobře reagovali. Ono se řekne byl to jenom sen, teď to bude znít trochu nafoukaně, ale on to byl vážně skvělý sen.
Ačkoliv jsem měla na práci miliony jiných věcí, jako je příprava snídaně pro hladové děti, oblékání a výměna plínek, zůstala jsem v posteli a přemýšlela o snu. Byla jsem tak zaujatá příběhem bezejmeného páru, že se mi zcela protivila představa, že bych ho měla zapomenout. Byl to druh snu, který Vás nutí zavolat kamarádce a nudit ji detailním popisem.
Taky ten upír byl tak zatraceně krásný, že jsem nechtěla ztratit jeho obraz.
Neochotně jsem nakonec vstala a udělala nezbytné věci, a pak jsem vše co moho počkat odložila, sedla si k počítači a psala. Nechtěla jsem ten sen ztratit, takže jsem napsala tolik, kolik jsem si dokázala zapamatovat. Nejdřív jsem napsala jen deset stránek, vlastně celou 13 kapitolu. Postavy ještě neměli jména, říkala jsem jim jen "on" a "ona".
Pak jsem ještě hledala prostředí nějaké deštívé místo. Najela jsem si na Google a hledela místo v USA, kde je nejvíc srážek. Vyklubal se z toho poloostrov Olympic. Prohlížela jsem detailně mapu a hledala něco hodně malého a zastrčeného a obklopeného lesy. Tak jsem našla městečko Forks, sama bych lepší jméno nevymyslela.
Pak ještě travalo než jsem našla jméno pro mou anonymní dvojici. Promého upíra jsem se rozhodla používat jméno, které dříve bývalo považováno za romantické, ale během let ztratilo na popularitě. Pan Register Charlotty Bronteové a pan Fear Jin Austenové byli postavy, které mě zavedli ke jménu Edward. Zkoušela jsem jak to bude fungovat a zjistila jsem, že to skvěle zapadlo. S mojí hlavní hrdinkou to však bylo horší. Poté co jsem s ní strávila tolik času, jsem jí měla ráda jako vlastní dceru a žádné jméno pro ní nebylo dost dobré. Nakonec, inspirovaná tou láskou, jsem jí dala jméno, které jsem si schovávala pro svojí vlasní dceru, ale mám tři syny a tak bylo nepravděpodobné, že ho jednou dostane. Isabella, konečně. Edward a Bella byli pojmenováni.
A když jsem to dopsala, nikdo z toho nebyl tolik šokovaný než já sama. Z toho, že jsem vlastně napsala knihu. Přišlo to velmi náhle a neočekávaně.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama