dny ... 60 až 66 - 26.1. až 1.2. - chrchlání

1. února 2009 v 23:11 | Niky |  Můj projekt
Tak už je to tu zase...pro mě ZASE....ale přitom už to tu nebylo devět měsíců...má noční můra - hleny...
Vždycky jsem se toho hrozně bála...ani nejde popsat jak...už tolikrát jsem to měla, ale vždy jsem/jsme to zvládli...
V pondělí, když jsem se probudila, věděla jsem, že už se neposadím...nejvíc mi pomohla mamča...vše jsme si spolu probraly...já jí všechno řekla...jak moc se bojím, že nebudu moc zase dýchat...ale mamka řekla, že mi pomůže, že mi nenechá udusit...a to mi moc pomohlo...domluvily jsme se, že když se budu cítit hůř...pojedeme do nemocnice...v chvíli to ze mě spadlo...a přestala jsem se bát...a myslím, že to mi moc pomohlo...
Hned jsme nasadili antibiotika, které nám paní doktorka napsala, prý kdyby náhodou...no ještě, že jsme je měli...
Snažila jsem se jíst a pít...všichni se u mě střídali...Kryštůfek si ke mě nastěhoval hračky...Míša se mi moooc věnovala...neustále mi pouštěla písničky, filmy, četla drby na internetu...nebo jsme si jen povídaly...dokonce našla na internetu Stmívání...moc super film...ale doporučuju nejprve přečíst knížku...
Také se na mě přijela podívat babička a děda...

No...většinou se tato nemoc do tří dnů zhoršuje...bylo to tak i tentokrát...chrčelo to ve mě...ale bylo to jiné než jindy...věděla jsem, že to zvládnu...bohužel nemám žádné vychytávky, které by pomáhali odkašlávat nebo tak něco - jen se prostě NEBÁT...to je hlavní...

Ale od čtvrtka se to začalo lepšit...dokonce mi mamča přistavila notebook a já chvíli brouzdala po internetu...pročítala si všechny blogy...a komentáře, ve kterých jste mi drželi palce a to mi také pomohlo... moc Vám děkuju...
Moc mi překvapilo, že tu byla i moje kmotřička Lenka...mám jí moc ráda...

Mamka mi většinou po nocích četla Eragona, protože v noci jsem nejvíc kašlala...chudák mamka, ani se nevyspala...a já vždy při čtení usnula, a pak jsem nevěděla o čem to bylo...a tak mi to mamka dovyprávěla...

A tak jsme v sobotu začali pomalu na posteli zvedat...ani se mi moc nemotala hlava...
A v neděli...když taťka s Míšou a Kryštůfkem odešli do lesa, mamka řekla, že zkusíme posadit...nejprve na posteli...ale protože vše bylo O.K., tak jsme posadili na vozík...trochu si mi motala hlava...ale teď už ne...
Omluvte mě za ten účes, ale po týdnu ležení není co čekat...







.........................................................ZASE JSEM TO ZVLÁDLA.........................................................


P.S.: Moc děkuju Všem, co mi drželi palce...a hlavně mamce, Míše a taťkovi...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mamka mamka | Web | 1. února 2009 v 23:42 | Reagovat

Niky,stálo mi to za to.Mám tě moc a moc ráda.A budu tu vždy s tebou a  pro tebe...

2 Popilio Popilio | E-mail | 1. února 2009 v 23:53 | Reagovat

Niky, jsi hrdina! Moc jsem na tebe myslela, i na mamku, jak to všechno zvládáte a teď ať tě to nepotká nejen dalších 9 měsíců, ale spíš dalších 9let! Jsi statečná!

3 Markéta V. Markéta V. | E-mail | Web | 2. února 2009 v 10:16 | Reagovat

No hurá! Ráda tě vidím zas jinak než vleže! Je bezva,že jste to zvládli, moc jsme na tebe mysleli, máme za sebou už taky nějaký ten boj a  vím, co hleny dokážou... :-( tak aŤ je zas pokoj na co nejdéle!!! :_)

4 Daniela Daniela | Web | 3. února 2009 v 14:11 | Reagovat

Niky, jsi moc statečná. Moc se mi líbilo, jak jsi psala o tom strachu, že jsi ho překonala.

Daniela

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama