15. dubna 2010 v 23:18
Včera si Niky přijeli pro tvůj vozíček.Strávila si na něm pět let, byl tvou součástí. Nechtěli jsme ho s tatínkem dát, měli jsme pocit,že dokud je doma, máš se kam vrátit. Já vím, je to hloupost,ale co kdyby náhodou. Co kdyby si měla připojení na net a mohla si tohle přečíst???Já vím,si s námi, chráníš nás,směruješ...Ale kdyby to tak mohlo být trošičku jako ve filmu, abychom o tom věděli. Vždycky ti bude sedmnáct, až já zestárnu a budu vitální stařenkou
, ty budeš stále moje sedmnáctiletá dcera. Mám tě moc ráda. Říkám to denně tvé fotce, nevím jestli slyšíš, snad víš. Byly jsme hodně propojené, vím ,že je ti dobře. Asi to takhle mělo být, ale je to kruté, pořád.
, ty budeš stále moje sedmnáctiletá dcera. Mám tě moc ráda. Říkám to denně tvé fotce, nevím jestli slyšíš, snad víš. Byly jsme hodně propojené, vím ,že je ti dobře. Asi to takhle mělo být, ale je to kruté, pořád.


