pomníček

3. listopadu 2010 v 14:18
fotka
 Od pradávna existovaly různé pohřební rituály.
Tímto navždy ukončuji Tvůj blog Nikolko.....


niky
 

18-té narozeniny

7. září 2010 v 16:31
Je neděle 5.9.2010. Bylo by Ti Nikolko 18-let. Moc jsi se těšila,že už budeš dospělá, že budeš mít vlastní peníze,co všechno si za ně pořídíš. Já s tatínkem plánovala ,že Ti koupíme nějaký pěkný "vymakaný" mobil. Samozdřejmě by sis ho sama vybrala a vyzkoušela, aby Ti vyhovoval.

Je neděle 5.9.2010, jdeme do kostela na mši. Do našeho kostela,kde jsme se s Tebou naposledy loučili. Je nám opět strašně smutno. Už víme, za těch osm měsíců,které uplynuly, nic nám nepomohlo,stále se nám moc stýská. K nedožitým narozeninám Ti pořizujeme pomníček, konečně.Nějak jsme dříve neměli sílu. Ve středu Ti tam půjdu prvně rozsvítit svíčku.Tak třeba to víš...

...........Já věřím na víly....,a jo a jo a jo!!!!....

niky 18

Nikolce...

15. dubna 2010 v 23:18
Včera si Niky přijeli pro tvůj vozíček.Strávila si na něm pět let, byl tvou součástí. Nechtěli jsme ho s tatínkem dát, měli jsme pocit,že dokud je doma, máš se kam vrátit. Já vím, je to hloupost,ale co kdyby náhodou. Co kdyby si měla připojení na net a mohla si tohle přečíst???Já vím,si s námi, chráníš nás,směruješ...Ale kdyby to tak mohlo být trošičku jako ve filmu, abychom o tom věděli. Vždycky ti bude sedmnáct, až já zestárnu a budu vitální stařenkou, ty budeš stále moje sedmnáctiletá dcera. Mám tě moc ráda. Říkám to denně tvé fotce, nevím jestli slyšíš, snad víš. Byly jsme hodně propojené, vím ,že je ti dobře. Asi to takhle mělo být, ale je to kruté, pořád.
 


další

15. dubna 2010 v 23:06

Potkali se takhle jednou dva

Potkali se takhle jednou dva na ulici. Už se dlouho neviděli. "Jak se máš?" říká jeden. "Mám se skvěle" říká druhej. "Vypadáš pořád stejně", "ty taky."
Sice uběhlo pětadvacet let od jejich posledního setkání, ale ani jeden si nechtěl připustit změnu. A tak se vychvalovali, vychloubali úspěchy a dětmi.
Po čtvrt hodince této konverzace se s úlevou rozloučili a oba odešli za svými úžasnými manželkami, vzornými dětmi i nádhernou prací.
Připadá Vám to jako pohádka?
Mě určitě ne. Připomíná mi to spíše přetvářku a lež.

Potkali se takhle jednou dva. Už dlouho se neviděli. "Jak se máš?" říká jeden. "Mám se hrozně blbě" říká druhej. "Vypadáš mnohem starší" " ty máš taky plno vrásek." "To víš, máme to za pár."
Nezdá se to, ale od jejich posledního setkání uběhlo už pětadvacet let. A tak si oba stěžovali na práci, děti i manželky. Trumfovali se, kdo má více jakých nemocí.
Po čtvrt hodince této konverzace se s úlevou rozloučili a oba odešli za svými hroznými manželkami, prací a dětmi.
Připadá Vám to jako horor?
Mě uřčitě ne. Je to opět přetvářka a lež.

A víte, co mají všichni čtyři společné? Příště se budou snažit tomuto setkání vyhnout. Jestlipak by nebylo lepší, kdybychom byli sami k sobě, ale i k druhým upřímní...

další slohovka...,co to naše zlato psalo a já si to asi i četla,ale v současnosti jí tam v těch slovech vidím ještě víc

15. dubna 2010 v 23:05

STOPY PÍSKU

Někam je strkají. Najednou je tma. Červené a Kytičkové se k sobě přitulí a čekají. Je slyšet drnčení kol na silnici, vrzání malých koleček po naleštěné podlaze, povídání dělníků... zase s námi házejí, někam nás nakládají!!! Máme strach. Z ničeho nic to začne pískat, hučet a už se vznášíme ve vzduchu. A pak zase nakládání, vrzání, přemisťování a jízda autem...
No, konečně světlo.
Ta naše "starostlivá" si nás vytahuje z kufru a bedlivě prohlíží. Aby ne, jsme její nejoblíbenější, má nás nejraději. Jsme na sebe pyšní.
Rozhodne se, že stačí na 40°. My jí věříme, protože má zkušenosti. A tak opět putujeme, tentokrát do pračky, která z nás dokonale vypere poslední stopy písku.
Středoevropské sluníčko Červené a Kytičkové tričko jemně usuší a krásně provoní čistotou...

našla jsem v počítači

14. března 2010 v 20:32


Život je jedno velké divadlo

Život je velmi dlouhá divadelní hra a jejím autorem, nebo-li režisérem jsme my a naši rodiče.
Od narození se o nás starají, učí nás a připravují do nastávajícího života. Vedou nás ke správným věcem, které se oni naučili d svých rodičů.
V tuhle chvíli začínáme přebírat funkci my. Připravujeme se na střední školu, vymýšlíme a přemýšlíme co bude dál.
Občas se do toho divadla připletou i hezké a neočekávané věci, to mám moc ráda. Třeba se s někým novým seznámím, ať je to holka či kluk. Najdu si přátelé, se kterými zažiju úžasné dny.
Bohužel jsou zde i ty méně příjemné, které bych nejraději vymazala. Pro mě jsou to nemoce. Ošklivé malé "potvůrky" kvůli kterým je nám špatně.
A právě to je to divadlo, kde dobro vítězí nad zlem. Bez té staré zápletky by nás život vlastně ani nebavil. Proto je třeba žít a vzpomínat na ty hezké chvilky, protože život je jen jeden a musíme si ho užít...

Nikolko, CHYBÍŠ MI

22. ledna 2010 v 23:12 | tatínek |  Můj projekt
Dnes je tomu 24 dní,co jsi odešla.Rozmlouvám s Tebou celé dny, také celé noci.Věřím,upínám se k tomu,že mi slyšíš, vnímáš, že jsi jen v jiné "dimenzi". CHYBÍŠ MI ...
Mnohokrát denně prožívám stesk, mrazivý stesk. Únik hledám v Tvém pokoji,kde jsi mi tak nějak blíž, v krásných vzpomínkách,v prohlížení stovek fotografií. V těch chvílích jsem s Tebou; hlavou se mi honí krásné chvíle s Tebou,naše zážitky,Tvá přání,Tvé sny. Mám plné oči,tváře plné slz, potoky slz. Děkuji Bohu, že nám TĚ dal,...,vyčítám Bohu, proč nám TĚ vzal, když věděl,co jsme plánovali,o čem jsme snili,jak jsme se měli rádi. CHYBÍŠ MI ...
Snažím se pokračovat v Tvých rozdělaných věcech.Dělá mi to dobře.Představ si,převzal jsem Tvoji farmu. Vím jakou by jsi měla radost. Máme krásnou farmu. Pomáhám i Kryštůfkovi s jeho farmou. Přijď se podívat. CHYBÍŠ MI ...
Pokud je to možné, přijď se podívat. Víš,kde jsi bydlela. Domov tu máš navždy. Je li to možné, přijď za námi vždy,když budeš chtít. Budeme s maminkou rádi.
Doufám,že se jednou znovu potkáme. ... Přál bych si,abych pak viděl první Tebe. ...
Zase se ozvu. CHYBÍŠ MI ...
Tvůj tatínek


děkujeme

2. ledna 2010 v 14:17
Všem kdo pro Nikolku zapalují svíčky a myslí na ní. Chtěla bych sem vložit Nikolčinou prezentaci o svém životě...Tak pokud se nám to s pomocí šedého vlka zdaří, budu ráda.

Léčebné kouzlo blogové terapie objevil i můj manžel. Časem by i on sem rád napsal Nikolce...kdo ví...třeba ví...třeba nějak cítí sílu myšlenky...

Nedokázala jsem jí nechat zahyynout farmu, o kterou se tak ráda starala a věnovala jí tolik času. Tak jsemjí alespoň sklidila....

den ... 30 - 27.12. - vzpomínky na dovolenou

27. prosince 2009 v 19:07 | Niky |  Můj projekt
Tak dnes k nám přijeli Kučerovic, ti se kterými jsme byli v létě na dovolené v Chorvatsku...hezky jsme poseděli a povyprávěli...pustili jsme si také fotky z dovolené a oni přivezli i kameru, tak jsme se na ní také koukli...Kryštůfek byl z Janičky nadšený...sice bydlí vedle ve vesnici, ale moc často se nevídáme, tak maximálně dvakrát za rok...bráška na ní stále vzpomínal jak spolu papali zmrzlinku...byli moc hodní a hezky si hráli...

Kam dál